Obsah

Zpívání v dešti

Zpívání v dešti Jeden z nejlepších filmových muzikálů všech dob je zároveň výtečnou romantickou komedií i hravou satirou na Hollywood 20. let. Americký film z roku 1952 se vrací v restaurované digitální podobě v rámci letošního Projektu 100. České titulky.

Datum konání: 30. 10. 2018 začátek od 19:30, délka 103 minut

Místo konání: Kino Mír, Náměstí Míru 177, Heřmanův Městec, 53803

Typ akce: kino-film

Organizátor: SPOKUL HM, p.o.

Doba trvání: 103 minut

Plné vstupné: 90 Kč

Mládeži přístupný.

Jeden z nejlepších muzikálů, které kdy spatřily stříbro plátna, je zároveň výtečnou romantickou komedií, hravou satirou na Hollywood 20. let i mimoděčnou historickou lekcí o jedné z klíčových etap vývoje kinematografie. Hvězdy němé éry se ocitají v osidlech lásky a zvukového filmu a s obojím se vyrovnávají vtipně, vynalézavě a s grácií. A navíc jaksi mimochodem vynaleznou i dabing.

https://www.csfd.cz/film/2428-zpivani-v-desti/prehled/

 

Rezervace

 

Němý film je na vrcholu a Don Lockwood je jednou z jeho největších hvězd. Spolu se svou stálou partnerkou Linou Lamontovou okouzlují diváky v nesčetných variacích na totéž milostné téma a tiskové oddělení studia Monumental Pictures s oblibou naznačuje, že ti dva jsou také pár.
Do idyly, která by mohla trvat věčně, však promluví hlas Jazzového zpěváka. “A to jste ještě nic neslyšeli,” pronese z plátna Al Jolson a z kinematografie, jak ji znali, nezůstane kámen na kameni. Šéf studia rozhodne, že nejnovější trhák Šermující kavalír dvojice Lockwood-Lamontová přetočí jako zvukový. Natáčení je obtížné, zvlášť pro Linu, která není schopna si zapamatovat ani to, kde má připevněný mikrofon. Ukazuje se ovšem, že pouhý záznam zvuku nestačí. Testovací projekce je katastrofa – herci říkají tytéž banální dialogy jako v němém filmu, používají i stejná teatrální gesta a herecký projev vůbec. Lina nadto disponuje ječivým nepříjemným hlasem, navíc zatíženým silným newyorským přízvukem.
Krizi je ale třeba řešit. Zatímco herci absolvují hlasový výcvik, Don se svým nejlepším kamarádem muzikantem Cosmem a půvabnou Kathy, s níž se seznámil dosti kuriózním způsobem při útěku před fanoušky po premiéře filmu Královský rošťák, vymyslí plán. Co přetočit Šermujícího kavalíra jako muzikál třeba pod názvem Tančící kavalír. Šéf studia souhlasí a také s tím, že Kathy se svým příjemným hlasem a pěveckým talentem nahraje Linin part.
Všechno probíhá ke všeobecné spokojenosti, dokud se Lina nedozví, že šéf studia chce umístit Kathyino jméno do titulků a dát jí v některém ze svých dalších filmů velkou roli. A horší je snad ještě to, že jsou do sebe Don a Kathy zamilovaní. Ani peklo není tak hrozné jako “zrazená” žena. Lina vyhrožuje právníky, dokonce zničením studia a šéf studia i s Donem a Kathy se musejí podvolit.
Premiéra Tančícího kavalíra je fantasticky úspěšná a diváci se vehementně dožadují, aby jim Lina zazpívala naživo. Tváří v tvář hrozící ostudě Don s Cosmem přemluví Kathy, aby zpívala za oponou, zatímco Lina bude před diváky zpěv předstírat. Nešťastná Kathy zpívá, a když je v nejlepším, šéf studia s Donem a Cosmem oponu rozhrnou a divákům ukážou “skutečnou hvězdu filmu”.
Závěrečný polibek Kathy a Dona před billboardem na jejich nový film Zpívání v dešti mluví za vše.

 

O FILMU

Na počátku filmu stál požadavek vlivného šéfa produkční skupiny MGM Arthura Freeda, aby scenáristé Betty Comdenová a Adolph Green napsali muzikál, v němž by se uplatnilo Zpívání v dešti a další písně, které on sám spolu s Nacio Herbem Brownem napsali mezi lety 1929–1939 (samotné Zpívání v dešti se ostatně na plátně objevilo předtím už několikrát, poprvé v roce 1929 ve snímku The Hollywood Revue of 1929). Scenáristé sami přiznávali, že věděli jediné, a sice že ve filmu se bude tančit a bude tam pršet. Mnohokrát byli v pokušení úkol vzdát, až nakonec přišli na spásnou a vpravdě geniální myšlenku. Měli sadu písní, které byly napsány záhy po nástupu zvuku (pro film vznikly jen dvě nové melodie – Moses Supposes a Make ´Em Laugh), tak proč se do této doby nevydat. Nástup zvuku v Hollywoodu bylo období velmi zrušující, byť složité a založit na něm zápletku bylo jak divácky, tak dramaticky vděčné. Oba scenáristé vyzpovídali ve studiu každého, kdo onu dobu zažil a zhlédli desítky dobových filmů. Je pravda, že byť je dané téma podáno v jisté nadsázce, v zásadě velmi přesně postihuje situaci, která zabíjela staré hvězdy a rodila hvězdy nové.
A víc než to: ve filmu lze najít zcela konkrétní odkazy. V případě Liny Lamontové a jejího nervydrásajícího hlasu to byla Mae Murrayové, jejíž kariéra rovněž skončila nástupem zvuku. Sám Kelly v některých záběrech záměrně odkazuje k Johnu Gilbertovi, snad nejznámější oběti zvuku. Postava rtuťovitého režiséra je modelována napůl podle legendárního choreografa Busbyho Berkeleyho a režiséra Ericha von Stroheima. Váhavý šéf studia občas nese zřejmé rysy samotného producenta Arthura Freeda.
Přímou poctou dobové produkci je např. i číslo Beautiful Girls, které je přesnou variací na okázalé muzikály počátku zvukového období i jejich choreografii.
++++
Ve chvíli, kdy se původně uvažovaná hlavní postava westernové hvězdy ve stylu Howarda Keela změnila ve scénáři v milovníka, bylo okamžitě jasné, že je to role jako stvořená pro Gena Kellyho. Ten sice v té době horečně pracoval na muzikálu Američan v Paříži, do scénáře se ovšem zamiloval a rozhodl se nejen vytvořit hlavní roli, ale film spolu s Donenem i režírovat. Jejich dělba práce byla pozoruhodná: zatímco byl Kelly před kamerou, režíroval Donen a měl hlavní a poslední slovo. Ve chvíli, kdy byl Kelly mimo záběr, režíroval herce a Donen si hlídal světla a kameru.
Obsazení dalších rolí bylo dosti překvapující. Kelly odolal přání Arthura Freeda obsadit do rolí Cosma a Liny Oscara Levanta a Ninu Fochovou už proto, že s oběma právě pracoval na Američanovi v Paříži, navíc se podle něj do filmu nehodili. Do role Cosma prosadil tanečníka a komika Donalda O´Connora, který byl v té době známý spíše jako herec béčkových snímků Universalu, a pro roli Liny Lamontové Jean Hagenovou, která byla především dramatickou herečkou (v té době slavila úspěch v Hustonově Asfaltové džungli), ovšem ukázala se i jako výborná komička. Paradoxem je, že měla krásný melodický hlas, takže ve scénách, kdy Kathy dabuje Linu, ve skutečnosti dabovala ona Debbie Reynoldsovou.
Devatenáctiletou Debbie Reynoldsovou vybral Kellymu přímo Luis B. Meyer. Kelly si zpočátku zoufal, protože mladinká herečka byla sice talentovaná, ale s tancem neměla žádnou zkušenost. Ona vzpomínala, že po denních osmihodinových trénincích každou noc brečela a že nejhoršími dvěma zkušenostmi v jejím životě byly porod (Carrie Fisherové) a Zpívání v dešti. Za tři měsíce z ní ovšem byla tanečnice.
+++
Natáčení Zpívání v dešti bylo pozoruhodné už tím, že více než polovinu filmu představují taneční scény, vedle nichž bylo natáčení dialogových scén vesměs velmi hladké a nenáročné. Právě tanečními čísly je dnes film proslulý. Nejznámější je titulní melodie, při níž Kelly tančí v dešti (a láskyplně odkazuje k Charliemu Chaplinovi, jen místo hůlky používá deštník), ale mnohem nejkomplikovanější byla dvanáctiminutová baletní “snová” scéna. Byť se svým charakterem podle scenáristů do filmu nehodila, Kelly s Donenem si ji prosadili a jako Kellyho partnerku do ní obsadili slavnou hollywoodskou tanečnici Cyd Charisseovou. Jedná se o záměrně sestavený kaleidoskop všech možných klišé zábavního průmyslu, sledující vzestup mladého naivního tanečníka ke slávě. Je potvrzením starého hesla Show Must Go On, přesně v duchu filmu, tematizujícím schopnost showbyznysu jít dál navzdory změnám doby, vkusu i technologií.
+++
Američan v Paříži co do počtu cen Zpívání v dešti zastínil, přesto ho diváci milovali. A rozuměli mu – vždyť přišel do kin v době, kdy film procházel podobnou změnou jako na konci 20. let. Objevila se televize a film se s ní musel vyrovnat.
Jak později řekl Gene Kelly: “Natočil jsem spoustu filmů, které byly větší hity a vydělaly daleko víc peněz, dneska jsou ale zastaralé. Tenhle má ovšem šanci přetrvat. Ten film jsme točili s láskou.”

 


Vytvořeno: 22. 9. 2018
Poslední aktualizace: 22. 9. 2018 12:42

  • Heřmanův Městec